Obživa tajgou

20.8.

Během vaření snídaně začne pršet a tak cca na hodinu zalézáme zpět do srubu. Pak přestane, a obloha se projasní. Vyrážíme tedy dle plánu nalehko po proudu Tulmulluru. Kdyby tam náhodou existovala nějaká cesta, tak třeba až k jeho ústí do Oljokmy, když ne, tak budeme pod 2 km vzdáleným pravobřežním přítokem chytat ryby a sbírat brusinky. Náznak lesní pěšiny na našem, levém, břehu se brzy ztratí, pokračujeme přímo po břehu.

Tady jsme jen kolem 700 metrů nad mořem a tajga v údolí ztrácí horský charakter – při řece roste čím dál víc mohutných osik, objevil jsem dva keříky s krásně zralým červeným rybízem, kromě klouzků jsou tu i mraky kozáků a křemenáčů. O velikých tmavě rudých brusinkách ani nemluvě.

Řeka se občas rozlévá do dvou ramen a vytvoří tak podlouhlý ostrov. U jednoho takového se rozhodneme přebrodit, neboť cílový přítok bude na druhé straně. Bližší rameno zvládneme lehce, druhé ale brodit nepůjde a musíme jít dál po ostrově. Tam nás čeká vysilující prodírání hustou a vysokou kosodřevinou. Nakonec přejdeme i druhé rameno, cpeme se brusinkami a pokračujeme celkem schůdným lesem, pak narážíme dokonce na stezku, která nás už rychle dovede k soutoku, kam dorážím pěkně unavený – nohy mě nějak nechtějí nést.

183-hrst-brusinek  

O velikých tmavě rudých brusinkách ani nemluvě.“ (20.8.)

 Naobědváme se, já se dávám na „rybálku,“ Lukáš odchází do lesa sbírat do petky brusinky. Hned na první nahození sebere mušku z hladiny lipan, houpnu prutem a už je na břehu. Není z největších, ale sníst se dá. Zde u soutoku se pak už nic neděje, a tak postupuji dále po proudu a prochytávám slibná klidnější místa, občas po vystupujících balvanech vyjdu dál do řečiště. Avšak – žádný záběr. Přesto mě chytání baví a ani gnus mě tu nežere. Únava zatím někam zmizela. Chytat ryby v těžko schůdném kaňonu panenské řeky, ztracen v divočině severovýchodní Asie, v pro mě už dávno exoticky lákavém Jakutsku... báječný pocit.

 181-tumullur

Chytat ryby v těžko schůdném kaňonu panenské řeky, ztracen v divočině severovýchodní Asie, v pro mě už dávno exoticky lákavém Jakutsku... báječný pocit.“ (20.8.)

 Vyměňuji mušku za stříbrnou třpytku – plandavku, vracím se proti proudu a prochytávám stejná místa, jakož i veliké hluboké tůně u protějšího břehu. Když dojdu zpět na soutok, najdu lipana vykuchaného, Lukáš nikde, tak to ještě chvíli bezúspěšně zkouším znovu na mušku. Pak přijde Lukáš s petkou plnou brusinek a sbalíme se k návratu. Jdeme po stezce, na jejíž konec jsme narazili cestou sem. Obklopuje ji hustý pás mladých útlých modřínů. Podle všeho tu někdy vedla také nějaká transportérová cesta (občas se okolo povaluje rezavé železo), z pásu, který do tajgy vykousla, zbyla jen pěšina udržovaná lovci a zvěří – v každém případě medvědy, jejichž trus každou chvíli překračujeme. Ve zbytcích jedné hodně staré hromádky je spousta obalů od bonbónů. Jestlipak někde vyžral zásoby, anebo jen spolykal staniol, který někde odhodil traper?

Sbírám houby. Stezka časem stočí k Tumulluru a mizí v něm. Zřejmě zimní přechod po ledu. Nám se tu řeka přejít nedaří. Musíme tak opět po špatně schůdném břehu, až na několikátý pokus najdeme místo vhodné pro brod. Na druhém břehu se snažíme najít onen celkem dobře schůdný les, kterým jsme dopoledne šli, dostáváme se ale jen do rozlehlého pole otravné vysoké kosodřeviny. Raději sejdeme zase k řece, kde vyhlašuju pauzu, nějak už vůbec nemůžu. Lukáš ráno prohlašoval, že mu nějak ubyly v zimě pečlivě budované tukové zásoby, padají prý mu kraťasy. No, já žádné takové zásoby neměl, a z toho asi pramení častá únava, kterou poslední dobou pociťuju. Bez ohledu na cokoliv sním dva brusinkové šátečky určené původně na zítra. Zároveň mi docvakne, že jsme museli už při chůzi po protějším břehu minout „náš“ soutok, u něhož leží srub. Kosodřevinovým polem ani tudy po břehu jsme přece ráno vůbec nešli! Lukáš mi dává za pravdu, tak se zase vracíme po proudu, a až v 19:00 šťastně dorazíme k „našemu soutoku“ s bystřinou Sivakan.

Dávám se ještě do chytání, pěkně na suchou mušku, jak jsem to odpoledne natrénoval. Neustále po ní něco skáče, ale většinou se nepodaří zaseknout, a když, tak jsou to malé čudly okolo 10 cm, které pouštím. Nakonec přeci jen jednoho chytím jednoho lipana, stejně velkého, jako je ten odpolední.

Vracíme se ke srubu. Lukáš, jako každé ráno a večer, kontroluje nalíčené pasti. Do vykradených dává čerstvé rybí hlavy, které tentokrát – poučen předchozími neúspěchy – přivazuje. Já zatím vařím večeři – hrách, který jsme už konečně dali hned ráno namáčet, k tomu ve víku od kotle smažím houby a lipany na špeku. Nakonec ještě z celé petky brusinek a 18 kostek cukru vaříme kompot, část sníme hned, část ráno vylepší snídani.

 184-nakup-v-superm-tajga

Dary tajgy (20.8.)

  

Celá e-kniha s barevnými fotografiemi zde